.
Tak tohle jsem já, Petr Křístek, tvůrce tohoto webu a Váš průvodce na cestě k uzdravení duše i těla.
Má cesta k alternativní medicíně začala 20 let zpátky. Je nádherné léto roku 2003 a já si užívám moře a sluníčka. Vše se ale změní následujícího rána. Probouzím se a cítím, jak mě bolí kyčel na noze. Nijak tomu nepřikládám zvláštní váhu, do doby, než mě začne pobolívat kotník, otečou prsty na ruce, začne mě píchat koleno a já se cítím , jako by mě přejel parní vlak. S potížemi jdu ihned k lékaři a nastává kolečko vyšetření, hospitalizace, léky, infuze. Zkrátka roztočil se obrovský kolotoč, který nejde jen tak zastavit. Najednou z úst lékařů slyším, jak moc jsem nemocný a opravdu tomu tak je. Diagnózy se na mě valí tak rychle jako když střílíte na střelnici. Také můj žaludek začíná přijímat novou potravu, kterou jsou Ibalginy, Antibiotika, Kortikoidy a další tělu kyselé látky. Těm látkám se však v mém těle moc líbí. Brzy se usadí v játrech, v ledvinách a ten kolotoč, který ne a ne zastavit se ještě zrychluje. Přicházejí další diagnózy, další léky a pobyty v nemocnici, kde už jsem častěji než doma. Teda, nemocnice je v tuto chvíli spíše tím hlavním domovem.
Vše se mění, když mou tetu, učitelku češtiny na gymnáziu ve Frýdku-Místku, navštívil její bývalý student. Je to lékař a právě se vrátil z Ameriky, kde studoval homeopatii a východní medicínu. Podíval se na mě, nasadil různé bylinné preparáty, kouzelné malé bílé kuličky, kterým se říkám homeopatika a která od té doby studuji a ten rychlý kolotoč se začal zpomalovat. Ledviny a játra se díky detoxikační kúře daly do kupy, homeopatika a Tradiční Čínská medicína daly do kupy oteklé a bolavé klouby a problémy byly rázem pryč. Po čtyřech letech, kdy jsem byl hospitalizován v nemocnicích, mi tělo během pár měsíců řeklo, že cesta bude v přírodě. Byly to vše přírodní esence a metody východní medicíny, které mě uzdravily.
Tomu panu doktorovi z Jižní Moravy jsem nesmírně vděčný, ještě několikrát mě vytáhnul ze zdravotního průseru a ukázal mi cestu s přívlastkem zdraví.
Můj kolotoč se později pořádně roztočil ještě jednou a životní svíčka málem vyhasla. To když mi shluk bakterií a autoimunity napadnul rohovku, čočku, duhovku, sítnici a oční nerv v oku. Byly to tři těžké měsíce, během kterých jsem přišel o zrak na jedno oko. Dle vyšetření s poškozením očního nervu, sítnice a tedy nevratným změnami ve vidění. “Sakra”, řekneme si. Následovaly aplikace kortikoidů do oka, další vyšetření a léčení. Ale i od toho stejně jako dříve jsem pomalu upustil a vydal se cestou přírody. Tedy jednoduše jsme pochopil, že můj životní kolotoč se točí příliš rychle. Stres, strach, emocionální vypětí vše jen zhoršovali, ne-li způsobovalo problémy. A aby ten můj kolotoč nedojel napořád, začal jsem věcí dělat jinak.
První věcí bylo otužování. Byla zima a já pravidelně chodil plavat do řeky. Pro ostatní, co na mě z břehu dívali, jsem vypadal jako pitomec, ale bylo mi to jedno. Chlad mi dodával sílu a vůli překonávat překážky, co do života přijdou. Dnes se na to místo kde jsem s otužováním začal chodí daleko víc lidí, dokonce zde jeden fajn ogar založil otužilecký klub Otužilci FM.
Druhou věcí byla meditace. Jak jednoduchá, ale účinná zbraň proti nepohodě. Občas všichni potřebujeme zklidnit naše rozjeté tempo, nadechnout se a načerpat sílu. Být tady a teď. Cítit moc přítomného okamžiku. I já, když jsem se po náročných dnech, kdy jsem jen seděl u počítače a učil žáky online, všude z médií poslouchal zprávy o Covidu a počtech nakažených, našel v meditaci krásu a uvolnění. Rozhodně doporučuji.
Třetí věcí byl dech. Všichni, kdo si čteme tyto řádky, dýcháme. A však není dech jako dech. Jóga a další cvičení se dechem hodně zabývají, a mají k tomu pádný důvod. Když jsem se začal na svůj dech více soustředit, aplikovat dechová cvičení dle Wim Hofa, Buteyko metody a jogové dechy, cítil jsem se radostněji a zdravěji. Náš dech má mnoho podob, je rozdíl dýchat ústy a nosem, rozdíl ve frekvencí nádechů a výdechů a zadržování dechu. O tom se však rozepíši ve zvláštním článku.
Čtvrtou věcí byl pohyb. Všichni určitě známe jedno staré pořekadlo, že orgán, který se nepoužívá, zakrní. A snad nikdo z nás nechce nechat zakrnět tělo. Že ne? Doba Covidu však udělala své. Lockdown, kdy byl pohyb de facto omezený, neustále karantény a strašení o tom, jak nebezpečné je být mimo domov, udělalo za své. A já jsem se v ten moment začal víc hýbat. Chodil jsem do mých oblíbených Beskyd na túry, vytáhnul běžky, nasadil tretry a šel běhat. Zkrátka vytáhněme lyže, běžky, skialpy, boty, plavky a běžme si zasportovat. Nemusíme si vše měřit chytrými hodinkami a měřit se s ostatními, důležitá je radost z pohybu.
A pátou věcí byla příroda. Místo, které je nám tak blízké ale někdy vzdálené. Pamatuji si, jak jsem se v době lockdownu vydal na tůru na Lysou horu a pod kopcem potkal policisty s vojáky, kteří mě poslali domu. Já nechápal. Není lepší lék než samotná příroda, její stromy, hory, skály, zvuky, říčky a potoky, bylinky a rostlinky. Vše, co zde najdeme nepoškozené člověkem, má obrovskou sílu a moc. V přírodě dokážeme zastavit tok nepříjemných myšlenek, z přírody se můžeme nechat inspirovat a načerpat sílu.
S přírodou velmi souvisí věcí, které inspirovaly mě a ve kterých jsem se vzdělával. Je to především Bachová Květová Terapie, ve které vidím obrovskou sílu a účinek. Je nádherné vidět, jak díky pár kapičkám z vybraných rostlin naše mysl dokáže zregenerovat a zbavit se útrap.
Další věcí je fytoterapie. Všude kolem nás rostou bylinky a rostlinky, které léčí, tělu dodávají minerály, vitamíny a podporují imunitní systém. Je to kouzlo.
Pokud by Vás můj životní příběh stále zajímal, tak níže ve zkratce se dočtete mou zkušenost s Bachovými esencemi a Kineziologii One Brain.
Vystudoval jsem Gymnázium ve Frýdku-Místku, kde jsem se narodil a dlouhou dobu žil. Následně jsem se vydal na dráhu pedagogiky. Na Slezské univerzitě v Opavě jsem vystudoval Učitelství angličtiny a historie a začal učit na Střední zdravotnické škole v Ostravě. Detailně jsem poznal osudy mých žáků, jakými problémy si prochází a jak náš školský vzdělávací systém spíše podporuje stres a strach z učení více než by léčil osobnost člověka.
Jednoho dne jsem však poznal někoho, koho miluji a pro koho bych dýchal. Je to Zuzka, má manželka. Odstěhoval jsem se do Valašského Meziříčí a zde vypustil kotvy na Střední průmyslové škole stavební. Jako třídní učitel mám příležitost nakouknout pod pokličku rodinné a školní výchovy detailně. Vidím, co funguje a naopak co věcí jen zhoršuje. Poruchy učení a chování, mentální poruchy, stres a strach žáků, neurózy a další psychické patologie jsou mým každodenním chlebem. Současná pedagogická praxe nám však dává málo příležitosti k vyléčení oněch potíží. Obrovskou šanci tedy vidím v Bachových esencích a Kineziologii, které jsem se začal věnovat.
Absolvoval jsem kurz Bachových esencí, přešel několik knih a začal svou praxi.
V Kineziologii jsem započal studium v Brně.
K fytoterapii jsem načetl několik knih, absolvoval vzdělávací kurzy a byliny s léčivými rostlinami začal využívat.